Česko v krizi

Česko se zmítá v bouři nespokojenosti. Lidé k tomu mají nespočet důvodů – od chvílemi až morbidní stávky lékařů (Vyřešily ony 2 miliardy něco? Byla nastartována systémová změna?), korupčních afér, povolební deziluze a nejnověji kauzy Věcí veřejných (VB tak jistě vnímá soukromí svých spolustraníků), v níž figurují postavičky napoleonského Víta Bárty, mladé ambiciózní Kočí, které po dvou letech došlo, že strana VV je vlastně sekta, sponzora Babáka, který si na sponzorování půjčil, Škárky apod. Rozehrálo se divoké divadlo v němž se člověk těžko vyzná (úmyslně konspirační nahrávka Kočí tento mix faktů, domněnek a dezinformací dovršuje). Je to šílené, ale na druhou stranu –je teď co psát i číst.

Když lékaři stávkují

V roce 1996 Václav Klaus reagoval na otázku, proč byla stávka železničářů úspěšnější než stávka lékařů, slovy: „Vždyť šance železničářů zchaotizovat situaci v ČR je značně vyšší než u lékařů.“ Další, mnohem důležitější důvod byl ale důvod politický. Dnes by svá slova zřejmě bral Klaus zpět. Tehdejší vedoucí tábora protestujících lékařů, David Rath, argumentoval podobně jako aktéři nedávné stávky tím, že platy lékařů nejsou dostačující. Klaus označil spojení „dostačující“ plat za nesmyslný (z ekonomického hlediska opravdu nese prvky nesmyslu  - odráží totiž situaci v dané zemi – lékaři zkrátka dostanou přidáno pouze když lidé více zaplatí) a byl klid.

Akce „Děkujeme, odcházíme“ zřejmě mnoho lidí ve své ráznosti překvapila, plně ukázala, jak velkou moc lékaři v rukou mají – moc nad životy (jistě si vzpomínáte na hesla typu: „Náš exitus, váš exodus“). Ono je totiž docela jiná věc, když stávkuje lékař, nebo státní úřednice (ekonomové, filozofové, fotbalisté aj.). Ačkoli mnozí označují akci za zpackanou, protože nebyla systémová, vyhrotila vztahy nejen mezi pacienty (veřejností), ale i lékařským personálem a samotnými lékaři, najde se i velký počet těch, kteří odhodlanost, s jakou se lékaři do volání po změně pustili, obdivují. Význam slov Klause, jakkoli nezamýšlený, o nesmyslnosti spojení „dostačující“ plat nás nyní vede k podstatě celého problému, který není o platech, ale o systému!

Společenská nika

Problém současného státu netkví totiž pouze ve zdravotnictví, ale veřejném sektoru obecně – školství, politická kultura.. Věci nejde sebe-reformovat, je potřeba jakási vůle, která nebude působit pouze seshora, ale zejména zdola. Je těžké reformovat zdravotnictví, školství, politickou kulturu a cokoli jiného, když není od lidí žádná poptávka. Dělat reformy pro reformy postrádá logiku. Zmíním v tomto smyslu myšlenky zakladatele Nadačního fondu pro boj proti korupci Karla Janečka, který říká, že v lidech je potenciál měnit věci. Korupce a politická situace je pouze odrazem společnosti. Pokud lidé budou neúnavně projevovat nespokojenost a budou se aktivně zapojovat (uplatňovat myšlenky občanské společnosti), existuje reálná šance, že se něco změní. Lidé mohou ukázat, že úplatky a lhaní politiků je v rozporu s jejich hodnotami a vynutit si tak změnu chování.

Špetka optimismu na závěr

Jakkoli naštvaní a zbaveni iluzí si můžeme připadat, považuji za důležité zmínit, že na světě nejsme sami. I v kolébce svobody, jakou jsou USA mají problémy se zdravotnictvím, školstvím, politikou a podnikatelskými velikánu typu Víta Bárty. Dalším důvodem k radosti jsou zajímavé závěry jistých studií, které tvrdí, že během lékařských protestů v Izraeli, Bogotě, a Los Angeles klesla výrazně úmrtnost (až o 30%). Pokud by toto platilo globálně, mohli by se lékaři v rámci obecného blaha věnovat protestům alespoň jednou do roka.