Největší génius všech dob, sluneční skvrny a revoluce v Egyptě

V tomto článku vás proženu životem zapadlé americké hvězdy, labyrintem mýtů až po současnou situaci v Egyptě.

Génius Sidis

V souvislosti se spojením „největší génius všech dob“ vás jistě napadnou velikáni typu Einstein, Newton, DaVinci nebo Goethe. Zřejmě nikdy jste ale neslyšeli o Williamu Jamesi Sidisovi, zapadlému pionýru lidského poznání.

William se narodil těsně před začátkem 20. století do rodiny psychologa a medičky, což bylo pro jeho další život osudným. Jeho otec Boris zpozoroval u malého Sidise nadměrnou zvídavost a radost z poznávání nových věcí a tak neváhal a začal svůj malý experiment, jehož výsledkem byl zřejmě nejvýkonnější mozek, který kdy kráčel po Zemi. William již v 18 měsících čte New York Times, v osmi letech mluví osmi jazyky, včetně svého vlastního, v jedenácti letech je přijat na Harvardovu univerzitu v rámci programu pro nadané mladé studenty (mezi jimiž jsou např. matematik Norbert Wiener, vynálezce Richard Fuller a skladatel Richard Sessions) a stává se americkou hvězdou. Na Harvardu jako šestnáctiletý přednáší a všichni mu předpovídají skvělou kariéru nedostižného matematika.  Po ukončení bakalářského studia William v euforii sděluje novinářům, že hodlá žít dokonalý život, který pro něj představuje život v ústranní. Štěstí se nicméně Sidisovi v pozdějším životě jakoby vyhýbá (snad daň za raketový vzestup) a čelí mnoha nepříjemnostem – vyhazovu z univerzity, odsouzení k osmnácti měsícům vězení za spoluúčast v květnovém socialistickém pochodu, odloučení od rodiny, vykonávání mnoha pokoutných povolání. Ze zázračného dítěte se stává pronásledovaný psanec.

Sidisův věhlas spočívá v jeho obdivuhodně širokému záběru – od spisů o kosmologii k americkým dějinám, přes vyčerpávající systematický popis dopravních sítí a studie stavebnictví. V pojednání o kosmologii z roku 1925 předpovídá existenci temné hmoty, jejíž popření označil Albert Einstein za největší chybu svého života, a fascinujícím způsobem uvádí teoretický koncept „reversibility“ druhého termodynamického zákonu, pomocí něhož dokazuje mylnost teorie Velkého třesku a uvádí, že vesmír je nekonečný a věčný – jednoduše nemá začátek, ani konec, počátek, ani zánik. Sidis tak originálním způsobem uvádí mechanismus, který je aplikovatelný v mimogalaktickém prostoru a poukazuje na neúplnost, ba dokonce úplné selhání Einsteinovy obecné teorie relativity.

Mytický urychlovač revolucí

O vlivu Slunce na život na Zemi bylo popsáno mnoho stran a nikdy nebyly učiněny jasné závěry. Výskyt slunečních skvrn je např. často spojován s mystickým mýtem globálního oteplování. Mystickým z řeckého mystérion – pouze pro zasvěcené, mýtem,  jak praví Tomáš Sedláček, protože, ačkoli v něj nevěříme, žijeme jej – je všudypřítomný, přesto jej nikdy neuchopíme. Snaha některých vědců udržet hlavní příběh pak někdy vede k aférám typu Climategate..

Ve svém kratičkém pojednání z roku 1918 Sidis zajímavě píše o vlivu sluneční aktivity na urychlení revolucí. Férově však přiznává, že sluneční skvrny nejsou hlavní příčinou nepokojů, v zemi musí již existovat revoluční tendence. Jeho teze je ve zkratce následující: čím větší je počet slunečních skvrn (maximum), tím studenější je počasí, což způsobuje v „chladných“ zemích špatnou úrodu a dochází k hladomorům. To samé se děje v opačných podmínkách:  malý počet skvrn – teplejší počasí – špatná úroda v „teplých“ zemích a následné potíže. Přesvědčivě dokládá seznam třiceti tří revolucí, z nichž většina proběhla právě podle tohoto předpokladu – pro názornost uveďme např. ruskou revoluci z roku 1917, kdy se její příčiny zdůvodňovaly v tisku následovně: „Starý režim dovedl zemi na samou mizinu a lidi k úplnému vyhladovění.  Nedalo se to již déle snést. Obyvatelé Petrohradu vyšli do ulic projevit svou nespokojenost. Byli však zahnáni střelbou.“ Fyzické strádání – zejména hladovění spolu s nedostatkem oblečení a paliv označuje za hlavní příčiny revolucí. Obyčejně účinné represe lidem v takovém případě nezabrání v projevu nespokojenosti.

Egyptská případovka

Snímky z pro(do)bíhajících lidových bouří severní Afriky, zvláště pak Egypta, obletěly svět. Co nepokoje způsobilo? Podle Sidise by se mělo jednat o následek špatného počasí a úrody. Zkontrolujme ještě další předpoklad: ano, jsme v období slunečního minima v oblasti „teplého“ Egypta. Co na to říkají jiní?

Podle Oxfamu ohrožují miliony životů vysoké ceny potravin, které „vyjídají“ peněženky lidí žijících v méně rozvinutých ekonomikách z 50-80%. Oxfam vidí hlavní příčinu vzrůstu cen ve špatném počasí, vysoké ceně ropy, zvýšené poptávce po biopalivech, restrikcích v exportu a finančních spekulacích. Vidíme, že se jedná o složený komplex na sebe navazujících dějů, jakoby kopírujících úvahy Sidise. Co se týče revolučních tendencí, ty byly v Egyptě jistě přítomné již dlouhou dobu. Poté, co se v prosinci upálil stánkař na protest proti vládní korupci vše nabralo na spádu. Krize v Tunisu podnítila mladé lidi k protestu proti stoupající nezaměstnanosti, policejní brutalitě, vysokým cenám potravin a represivnímu režimu. Vysoký počet vysokoškolsky vzdělaných mladých Egypťanů (lidí ve věku pod 25 let představuje v Egyptě přes 50% populace) spolu s mizernými vyhlídkami na lepší budoucnost a agresivita policie posloužily jako sud dynamitu. Stačilo jen škrtnout.

Demoverze demokracie

Odchod Mubáraka je vnímán jako slibný krok v úspěšné cestě k demokracii, nicméně nezapomínejme, že v zemi nyní vládne vojenská junta, jejíž vysoce postavení členové byli součástí předrevolučních struktur a svého vlivu a moci se jen tak nevzdají. Celý svět je tak napjatým svědkem revoluce, která měla za cíl vytvořit nový demokratický systém a učinit opatření vedoucí k ekonomické prosperitě. Doufejme, že se Egypt neinspiruje Sudánem, ani Alžírskem..