Zamilovaná ekonomie a mýtus ekonomického růstu

Určitě jste byli za svůj život několikrát zamilováni, na první vztahy a zážitky s vašimi „láskami“ asi nikdy nezapomenete. Láska je pro většinu z nás něčím nenahraditelným, stojí za našimi rozhodnutími, pod jejím vlivem jsme schopni udělat cokoli. V ekonomii a společnosti hraje láska velmi důležitou roli.

Romantické vzplanutí[1]

Pro toho, kdo prožívá jev zvaný romantická láska (romantické vzplanutí), je typické, že na objektu lásky vnímá (nevědomě, ale i naprosto vědomě) pouze omezený počet charakteristik (vlastností) jako prostředek k vytouženému cíli. Není divu, že romantická láska netrvá dlouho, protože v průběhu zpracování silně subjektivních charakteristik a určování vysněných cílů dochází k mnoha nepřesnostem. Idea jevu romantické lásky není omezena pouze na vybírání partnerů, ale probíhá v jakékoli situaci kde je přítomna nejistota. Romantická láska nám tedy může poskytnout vhled do obecných jevů tím, že vnáší do zavedeného systému změnu.

Pokud se máme rozhodovat v situaci, kdy známe všechny alternativy, následky jednotlivých alternativ a jejich pravděpodobnost, nemáme větší problém se rozhodnout. Stále existuje jisté riziko, je však minimální. Nicméně rozhodování v „zamilovanosti“ není úplně optimální. Dopouštíme se při něm tří zásadních chyb – podceňujeme alternativy, o kterých sice víme, ale přehlížíme je (Jana je sice někdy hodně jízlivá, ale když já ji tak miluji..), následky našeho jednání si značně idealizujeme (založím občanské sdružení a zachráním svět!), zatřetí přeceňujeme hodnotu některých následků (To byla ale jízda! Všechny jsem kolem sebe bavil, byl jsem král večera!) a vědomě podceňujeme hodnotu jiných (Sice jsem se totálně zbořil a udělal si trochu ostudu, ale to se zapomene..).

Představme si nyní situaci, kdy o alternativách, následcích a pravděpodobnosti víme minimum – toto je rozhodování za nejistoty, kdy je riziko omylu vysoké. Romantická idealizace nás v takovém případě doslova nabádá, abychom riskovali, nebo chcete-li jednali kreativně/přišli s něčím „novým“. Kreativní jednání obnáší složené riziko, které se v případě selhání vůbec nemusí vyplatit – je zatraceně drahé (např.  odhalení nevěry v jinak spokojeném manželství, muži se dopouštějí nevěry i přestože jsou spokojení - že by za to mohl jejich větší sklon k romantice?..). Takové jednání je většinou nevratitelné, nebo nás stojí hodně. „Nevěrníci“ podcenili pravděpodobnost neúspěchu (zjištění nevěry) a přecenili šanci úspěchu (milenka v práci, teplá večeře doma). Otázkou pak je – stálo ono chvilkové povyražení za to? Odpověď nechávám na vás.

Na obhajobu romantické idealizace musíme říct, že bez ní by stěží došlo k novým podnětům a objevováním dosud neobjevených možností. S chladnou hlavou bychom za normálních okolností do rizikových situací nešli, ale také bychom nikdy neobjevili nové poznatky a možnosti řešení. Jak říká Keynes: "Kdyby v lidské přirozenosti nebyla touha riskovat, člověk by nepociťoval žádné uspokojení ve stavění továren, železnic, dolů či farem, následkem chladné kalkulace by došlo jen ke zlomku investic."

Jako typický příklad uzavřeného systému s prvkem jistoty nám poslouží farma s krávami (na první pohled poněkud neromantická představa, povolte fantazii a nejen romantickými představami se to jen hemží). Pokud jsou všechny zdroje plně využity, počet krav nemůže vzrůst bez zvětšení pastevní plochy. Pastevní plochu nezvýšíme bez dostatku hnojiva. Smyčku uzavřeme tím, že množství hnojiva závisí na počtu dobytka. Jakákoli kombinace, která by se snažila narušit předchozí souvztažnost by zřejmě skončila suboptimálním rozvržením. Změna ovšem nastává, když na scénu vstoupí umělá hnojiva. Ty s sebou přináší příslib navýšení dobytka nezávisle na množství hnoje, které vytvoří, stejně tak jako neznámá vedlejší rizika. Bez dávky romantické idealizace bychom zřejmě riziko nepodstoupili.

Láska a zamilovanost v manželství?

Zamilování se stalo v moderní době hlavní strategií ve výběru partnerů. Známe to z vlastní zkušenosti – pokud tam není ta jiskra, asi to pravá láska nebude – láska na první pohled (sexuální, estetická či emocionální přitažlivost) dotyk, poslech apod. Některé kultury (nejen americká, ale hlavně ta) staví zamilovanost na přední místo ve výběru partnera, naproti tomu v kmenech, ale i jiných tradičních kulturách, je výběr partnera spjat zejména s ekonomickými úvahami.[2]

Statisticky jsou manželství založené následkem „ohnivého vzplanutí“ často rozváděna (můžeme se teď dohadovat, jestli je to tím, že se mění hodnoty a společnost se vyvíjí dynamičtěji.. a propos – jak jsme na tom vlastně s láskou v manželství?). Vypovídá vysoká míra rozvodovosti o nedostatečnosti rozhodování „pokus, omyl“ nebo je jednoduše odrazem vysoké ceny za nevědomost (vědomá, či nevědomá) a „omyl v zamilovanosti“ v podmínkách nejistoty?

Facebooková seznamka

V minulosti byla manželství často uzavírána dopředu, využívali se tzv. match-makeři (dohazovači). Manželé žili v posvátném svazku bez lásky, přesto však manželství dokázala fungovat. Optimální řešení z ekonomického hlediska (a teď se ekonomie doslova obnaží) by bylo, kdyby existoval trh s „láskou“ (facebook se mi jeví jako novodobý trh, z mé pozice hlavně s ženským masem, jednotliví muži, nevím teď jak ženy, sedí za obrazovkou a snaží se získat co nejvíce informací o objektu vášně, touhy – láska na první proklik) za předpokladu minimálního úniku informací a vysoké konkurence. Kupující by udali své preference a charakteristiky a nabízející totéž. Kupující by se mohl rozhodovat z několika optimálních variant, aniž by se musel dopředu k něčemu zavazovat, to samé na straně nabízejících. Riziko by bylo sníženo na minimum, kdyby o sňatku rozhodla třetí nezávislá osoba – přidělovač, který by měl dostatek zkušeností, vyhnul by se romantické idealizaci, ale zároveň by mu na osudu nově oddaných záleželo (něco podobného však stále existuje mezi přáteli)

Romantická láska většinou možnosti nezávislého simultánního výběru partnerů zamezuje. Výběr partnera je v tomto smyslu podobný situaci, kdy vám obchodník nabízí vysokou slevu s podmínkou, že musíte nakoupit hned na místě. Za hodinu už by totiž mohlo být pozdě.

Opět se dostáváme k otázce, zda se rozhodování pod vlivem romantické lásky vyplatí, tentokráte při výběru partnera. Proti stojí celá lidská historie. Je tak dost možné, že ono moderní paradigma výběru partnera už bylo v minulosti několikrát zamítnuto jako neefektivní. V potaz musíme rovněž brát možnost, že moderní výběr partnera je pouze následek něčeho mnohem většího.

Konec první části

[1] Článek vznikl z velké části jako překlad práce K.K. Funga On Romantic Love – An Analysis of Open System Economic Behavior

[2] pokud máte chuť ztratit pár vzácných chvil, které byste jinak mohli věnovat lásce, a dozvědět se něco víc  o společnosti a manželství, pročtěte A. Giddense.